Jak se připravujeme na stáří?

Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, už jsem ve věku, kdy se musím ptát, kdo se o mě ve stáří postará. Ano, mám svou řeholní rodinu, kterou je dominikánský řád, takže počítám, že bratři o mě budou pečovat i v nemoci a bezmoci. Je tu však spousta mých vrstevníků, kteří nemají rodiny, nebo jsou jejich děti daleko, případně není možné, aby si k sobě staré rodiče vzaly. Není to z lhostejnosti, ale spíš z možností, které nemají. 

V jednom z posledních průzkumů společnosti Sodexo se ukázalo, že 50 % lidí si myslí, že se o sebe ve stáří postará samo, 45 % doufá, že se o ně postarají děti a jeden ze 100 si myslí, že se postará stát. 

Většina lidí se na stáří a úbytek sil nepřipravuje. Dvě pětiny se připravují materiálně, spoří. Co se týká důchodu, třetina lidí se na něj těší a třetina obává. V důchodu se lidé chtějí věnovat turistice, cestování, rodině, přátelům a na posledním místě chtějí sledovat televizi. 

Naše populace stárne, za pár desetiletí bude asi výjimkou potkat na ulici převahu mladých lidí. Myslím, že na tuto situaci se musí připravovat i naše církev. Nemůžeme opomíjet generaci babiček a dědečků a tvrdit, že jen pro mladé je třeba dělat vše. Nejde jistě jen o budování dalších a dalších domovů pro seniory, ale spíš o provozování organizací, které pomohou starším lidem setrvat ve svých domovech. I když jim bude ubývat sil, obklopeni důvěrně známým prostředím a s pomocí lidí, kteří jim uklidí, přivezou jídlo a jsou schopni si s nimi i povídat, by měli mít ve stáří radost. To bych přál nám všem.